Rychlodráha bez kolejí

08.10.2010 09:10

Magnetické vznášení (levitace) vozidel představuje alternativní řešení vůči konvenčnímu železničnímu systému kolo-kolejnice. Od roku 1969 usiloval západoněmecký průmysl za štědré podpory tamní vlády o vývoj nového technologického systému pod označením Transrapid.

 

První funkční model vozidla Transrapid byl představen v roce 1971. Obsahoval čtyři sedadla a při hmotnosti 4,8 tuny dosahoval maximální rychlosti 90 km/h. Využíval princip krátkého asynchronního statoru lineárního motoru. V roce 1977 rozhodlo zapadoněmecké ministerstvo výzkumu a technologií o uplatnění pohonu dlouhým statorem a elektromagnetickou levitací. Rok poté ustavil drážní průmysl konsorcium Magnetická dráha Transrapid, které zahájilo přípravu stavby zkušebního centra v Emslandu (TVE). V roce 1979 vyjel prototyp Transrapid 05 se synchronním lineárním motorem s dlouhým statorem, který na výstavě v Hamburku přepravil více než 50 tisíc cestujících.Vozidlo pro 68 sedících cestujících mělo délku 26 metrů, hmotnost 30,8 tuny a rychlost 75 km/h. V roce 1983 vyjel dvoudílný Transrapid 06 s rychlostí 400 km/h. O rok později byla zprovozněna první část zkušebního okruhu v Emslandu (TVE).

 

Technologie pohonu

 

Transrapid se při svém bezkontaktním pohybu vznáší a kinetická energie vozidla se mění v závislosti na motorickém (pohon) a generatorickém (brždění) chodu lineárního elektrického stroje. Jde vlastně o synchronní stroj s dynamickým elektromagnetickým polem, jehož stator je rozložen do přímky a umístěn v dráze. Rotor se nachází ve vozidle. Lineární elektromotor nevykonává pohyb rotační, ale posuvný. Vzájemným působením magnetického pole statoru v dráze a rotoru ve vozidle vzniká reakce, jejímž důsledkem je vznášení a posuv. Bezkontaktní pohon Transrapidu je realizován v rychlostech nad 100 km/h na fyzikálním principu lineárního elektrického motoru/generátoru. Při rychlostech do 100 km/h je pohon napájen z baterií ve vozidlech. Dobíjení baterií probíhá z lineárních generátorů při jízdě rychlostmi nad 100 km/h. Na třídílný Transrapid 09 připadá nominální výkon 450 kW. Veškerá energie je integrována do nosných elektromagnetů (statoru) umístěných v dráze.

Hledání uplatnění v Německu

Německo v posledních patnácti letech usilovně hledá pro Transrapid uplatnění. V roce 2000 se na úrovni vlády a Německých drah (DB) diskutovalo nasazení magnetických vlaků na trase Berlín – Hamburk. Zemské vlády prosazovaly stavbu magnetické dráhy v Bavorsku či Porýní. S ohledem na obrovské investiční náklady doposud záměry nebyly uskutečněny.

 

Úspěch v Číně

 

Německé politické reprezentaci se podařilo Transrapid zpeněžit v zahraničí dříve než doma. V roce 2001 byla uzavřena smlouva s čínskou vládou o výstavbě magnetické dráhy v Šanghaji. V červnu 2002 byla v Kasselu vyrobena prototypová třídílná jednotka. V dubnu 2003 projela první pětidílná jednotka trať v Šanghaji provozní rychlostí 430 km/h. V listopadu 2003 dosáhl Transrapid rychlosti 501 km/h. Komerční provoz byl zahájen v roce 2004. Do konce roku 2005 přepravil Transrapid na 5 milionů cestujících při době provozu 14 hodin denně. Čína koupila licenci na výrobu a plánuje rozšiřování sítě tratí.

 

Zdroj: ČD PRO VÁS - ROČNÍK 16 / 12 / 2009